Srpen 2013

Upozornění

31. srpna 2013 v 19:38 | Jean |  Filmy
Zdravím, chtěla jsem Vám popřát mnoho štěstí do začínajícího školního roku a také, že dnes v 23:20 začíná na kanálu Čt Art koncert Paula McCartneye (McCartneyho, já nevím, jak se to má skloňovat :-P ) je to do 0:20 tak já si to nahraju, vypálím a budu se na to dívat znova a znova. Juknete se taky?
S pozdravy
Jean

Jane Asher

27. srpna 2013 v 14:41 | Jane |  The Beatles
Jane Asher se narodila 5.dubna 1946 v Londýně. Její otec Richard Asher byl uznávaným psychiatrem a matka Margaret se věnovala výuce hry na klavír. Jane odmalička táhla k divadlu, ale první větší průlom se jí povedl až na stříbrném plátně. Ve svých sedmi letech se v roce 1952 objevila ve filmu MANDY, kde ztvárnila hluchoněmou dívky Mandy Garland. Následně se její rodiče rozhodli rozvíjet její herecký talent a Jane se stala studentkou prestižní Queen´s College.
více v celém článku

Warning !!!

25. srpna 2013 v 20:06 | Jane |  The Beatles
Ahojky, kdo máte na TV Filmbox, tak se určitě zítra dívejte. Bude dávat dokument o The Beatles. Jsou to prakticky jejich rozhovory a já si myslim, že je to celkem dobrý dokument. Takže nezapomeňte v 21:00 hodin...
Jinak vám chci moc a moc poděkovat za návštěvy a komentáře, moc si toho s Jean vážíme. Nevím jak pro Jean, ale pro mě je to strašlivej úspěch, protože už jsem měla miliony blogů, ale nikdy mi tam nikdo nepsal komentáře, takže moc díky...¨
A ještě jedna věc, kdyby vám tu chyběl nějaký článek, tak si napište a já nebo Jean vám s radostí vyhovíme :)
Zdraví Jane

Prostě článek...

25. srpna 2013 v 14:26 | Jean |  O blogu
Tak ahojky lidičky, právě jsem strčila do trouby svůj perník..(jojo, peču, vařím..). Snad se povede. Ale havní : během toho mi hráli kluci pro radost a já si během vymazávání plechu na ně vzpoměla tak jsem sdi řekla: co takhle.. :-D

John a Cyn aneb NEJLEPŠÍ PÁR

23. srpna 2013 v 22:38 | Jean |  John Lennon
Kdo by neznal Lennona. Toho drzouna, co podkopával babičkám berle a toho, co si tropil žerty z postižených lidí na kolečkovém křesle. Kdo by ho neznal? Po celém Liverpoolu a dokonce i v Blackpoolu znají jméno Johna Lennona. Nebo spíše Dlouhého Johnnyho, jak se mu přezdívalo. John byl zlomyslný a namyšlený každým coulem. Bohužel to ale jen předstíral. John byl uvnitř svého já dočista jiný. Vlastně by si člověk jen těžko dokázal představit tak moc odlišného člověka, jakým byl v porovnání s tím, za kterého se vydával. John měl těžké dětství. Matka se o něj nestarala, nechala ho na výchovu jeho tetě Mimi a sama si žila dál. Jeho otec ho opustil, když mu bylo 5 a objevil se jen na chvíli, když se malého Johna pokusil unést na Nový Zéland. Matka se s ním začala stýkat až když bylo Johnovi 17 pak ho naučila na banjo, foukací harmoniku a hlavně ho naučila lásky k hudbě. John to miloval, a když jeho matka zemřela při tragické nehodě, uzavřel se do sebe a nechával své city vycházet ven jen skrz písně. Johnovi bylo 16 let a právě ho přijali na uměleckou střední školu. Jen s obtížemi, nutno poznamenat. Z minulé školy ho suspendovali a už se nesměl vrátit, ale na uměleckou chodit chtěl, tak se vcelku snažil. John byl uvnitř velmi citlivý, mnohokrát zraněný, a lidé, co ho znali, věděli, že to co ostatní nazývají NAMYŠLENÝM EGOISTOU, je vlastně jen přetvářka pravého Johna. John rád psal básničky, díky matce měl vytříbený vkus na hudbu. Poslouchal vše, od Elvise Preyleyho, přes Buddy Hollyho, po Little Richarda. Všichni byli jeho vzory a on podle nich psal písně. Hrával je spolu se svým kamarádem, 15tiletým chlapcem Paulem, kterého potkal na vystoupení se svojí kapelou Quarrymen na Wooltonově zahradní slavnosti. Společně snili o slávě, penězích a holkách. John neměl žádnou dívku. Měl hodně známostí, nebyl panic ani náhodou, ale co se týče romantické lásky, byl až směšně nezkušený. Když nastoupil na uměleckou školu, narazil tam na spoustu dalších lidí i dívek, které měly rády podobné věci jako on. Ale i na lidi, co se od něho lišili tolik, že to víc nešlo. Jako například Cynthia Powellová.
Tato blonďatá kráska ho oslnila. Byla z Holayke, což podněcovalo člověka k tomu, aby si myslel, že je snob. Nebyla. Byla otevřená, srdečná, vtipná a chytrá. Navíc se krásně oblékala a Johnovi připomínala Bridgitte Bardott. Po Marilyn Monroe jeho největší drážditelkou sexappealu. Chtěla se stát učitelkou malování a byla umělecky založená (jako každý, na té škole). Ona ale byla ale taky jiná. John neměl už zájem o dívky, které se o něj strkaly. A že to dělaly. Už nechtěl tak snadnou kořist, jako představovaly. Musel teď dobývat. A Cynthia byla skvělá příležitost.

Tak se s tímhle příběhem zatím bavte a řekněte si, jestli by jste chtěli další pokračování ;)
P.S.: Je to blbost, nesuďte mne...

Bohužel..

23. srpna 2013 v 20:09 | Jean |  O blogu
Tak zdravím!Smějící se
Pravda, Jane, dlouho jsem tu nebyla a omlouvám se za to. Každopádně na tvůj popud, jsem se rozhodla konečně napsat. Je mi ale líto, bohužel po přečtení tvého článku sem ztratila chuť psát posdobnou esej. Jsme si totiž aby jste všiuchni věděli, s Jane tak podobné, že je jen pár maličkostí, kterými s eodlišujeme, nebo popřípadě, které Jane zapoměla říct.
Tak teda jen krátce.
Jsem melancholik každým coulem.Přesně jako Jane raději sedím doma a čtu, nebo píšu, než abych šla ven (sakra, co tam dělat, když si doma můžu číst?! S vyplazeným jazykem).
Jsem citlivá a tichá.
Ráda maluju obrazy na plátno olejovými barvami můj nejolíbenější obraz jsem domalaovala dnes. Jmenuje se Nadhled. Časem třeba mohu dodat foto. Je to pohled na Rio de Janiero z pohledu té sochy Ježíše. nevím, ale zatím má obrazů 6-7 ale tenhle je asi nejlepší (další jsou Poslední naděje,Okem měsíce, Východ slunce v Bulharsku, Tmavá noc a Titanik nás minul).
Píšu knihy, krátké povídky a anekdoty, píšu druhý díl fantasy románu (první díl snad brzo vydám, jestli ho dokážu přepsat celej do počítače má 198 stran).
S Beatles jsem se poprvé setkala v devítil letech. Viděla jsem sestřih Perného dne a naprosto se do nich zamilovala. Vždycky jsem měla nejraději Johna. Na pár let jsem od nich opustila a přešla ke tvrdšímu rocku (Green day, Red Hot Chilli Peppers a Rammstein..) ale stejně mne zase dohnali. Kluci jedni vlasatí..♥ A už budou součástí mé existence asi na furt..
Dál pak poslouchám Mozarta, Franka Sinatru, Marilyn Monroe, Buddy Hollyho a různé hitovky 50.-60.let.
Strašně miluju čtení. Moje dvě nejoblíbenější knižní ságy jsou Harry Potter (JO, JSEM Z POTTEROVSKÉ GENERACE A NESTYDÍM SE ZA TO!) a nesmrtelné Hladové Hry (Hunger Games 4EVER!) nedávno jsem dostala odznáček reprodrozda a relikvie smrti na krk. Dál zbožňuju knihu Anna Karenina, Kdo chytá v žitě (já vím já vím, četl ji vrah Johna, ale co na tom, je bezvadná!) a další.
Střílím z luku a mám ráda středověk a novověk. Jane se specializuje na Sisi já na její "předcůdkyni" Marii Terezii. Strašně zbožňuju historii.
Mám ráda filmy (Někdo to rád horké, Cesta do hlubin študákovy duše, hotel modrá hvězda..)
Je toho asi dost, co? Ono toho vyvstane na mylsi víc, než člověk plánuje, ale asi taková jsem. Zhruba. Jako každý mám i já více vrstev. ;) Tak se mějte ppěkně a brzy přidám nový příběh o Johnovi :-)

Who is Jane

23. srpna 2013 v 15:36 | Jane |  O blogu
Ahooj, omlouvám se, že jsem zase byla nějakou dobu nezvěstná, ostatně nevím ani, co se stalo s Jean poslední článek sem dala...hm před hodně dlouhou dobou, tak doufám, že se zase ozve.
Jinak dnes vám přináším článek o mě, protože už vás tu svými články otravuji přes půl roku a vy pořád nevíte, kdo jsem...

Takže začala bych takhle, jsem holka což už jste asi snad poznali, jsem taková spíš tichá, radši sedím zavřená doma s knížkou (ano správně, miluju čtení) než abych šla do společnosti.

Jsem takový zasněný blázínek, který se touží vrátit zpátky do šedesátých let (kdo by je nemiloval) a setkat se s The Beatles (To už je splnitelnější ten Liverpool, kam chci tak strašně jet).

Miluju císařovnu Sisi (Asi se ptáte, kdo to proboha je, ale já to sem prostě musela napsat), ale vlastně zbožňuju historii jako takovou :) A mimochodem Sisi byla rakouská císařovna (předposlední) :)

Příběh-pokračování

8. srpna 2013 v 14:02 | Jane |  Povídky
Tak jsem to nemohla vydržet a musela jsem zase psát :)



Když dorazili do obýváku, Jane seděla na pohovce a bavila se s Johnem stejně tak, jak to dělala před pěti minutami s Lucy. "Jane můžu si s tebou promluvit?" zeptal se George. Jane neodpověděla, ale po chvilce se zvedla z pohovky a odešla s Georgem do kuchyně. "Hele je mi líto, co se stalo, ale myslíš, že by ti tvoje nejlepší kamarádka řekla takovou věc?" začal George. "Vždyť si jí naštval" odsekla Jane. "No to jo, ale řekla to tobě, přitom ty s tím nemáš nic společnýho" protestoval George. Jane zavrtěla hlavou, ale pořád čekala co s George vypadne. "Ona není tvoje kamarádka, protože takový věci, co udělala tobě i mě, to není na kámošku to je na…no však víš." Řekl George a zkoumavě se na Jane podíval. "Samozřejmě dneska budeš spát u nás, mamka tě ráda uvidí." nabídl. Jane se na něj usmála a objala ho "Tys byl, jseš a budeš vždycky můj nejlepší kámoš." Zašeptala. Najednou přišel John "Hele, doufám, že spolu nic nemáte." Řekl s vážným obličejem. "Proč?" zeptal se George. "No tak protože jste jako brácha a ségra" zasmál se John. "To je nezákonný". Teď už se smáli všichni. Po chvíli přišel i Paul a když se dozvěděl čemu se smějí rozesmáli se ještě víc, protože to absolutně nepochopil.
"Jo Johne něco si mi chtěl říct a radím ti ať to stojí za to, jinak tě zaškrtim" varovala ho Jane. "No stojí to za to" odpověděl. "Znáš Cynthii Powellovou?" zeptal se "Hmm, jo počkej ty myslíš takovou tu blondýnu, co s tebou chodí na kreslení písma?" John kývnul "No tak tu znám" řekla. "Víš, ona se mi…strašně líbí" přiznal John. "Tak proč jí něco neřekneš?" zeptala se Jane. "No to je právě to, já nevim jak" postěžoval si John. "Tak až budeme pozítří na tom plese, tak ji vyzvi k tanci" poradila mu Jane, tam tě neodmítne, ale věř mi ona by tě neodmítla ani tak. Copak nevidíš jak na tebe pořád kouká?" "No tak to teda nevidim" odsekl John. "Jane?" ozval se Paul "George vzkazuje, že už by sme měli jít" "Proč mi to nepřijde říct sám?" vrtěla hlavou Jane. "No tak to se mě neptej, na mě to taky jenom řval." Usmál se Paul. Rozloučili se a vyšli na ulici, kde viděli důvod, proč George nemohl jít dovnitř. Opíral se o dům a zrovna koketoval s nějakou sedmnáctkou. "Georgi!!!" křikla Jane. Když vzhlédl, kdo na něj volá a uviděl Jane, jak na něj mává, otočil se k dívce a zagestikuloval ať mu zavolá. Jane a Paul se mezitím mohli potrhat smíchy. "Čemu se tady jako smějete vy dva?" ptal se George a snažil se dělat naštvanýho, ale moc mu to nešlo. "Ale ničemu" řekla Jane a vzápětí se zase ozval výbuch smíchu, protože ta holka tam pořád stála a dívala se za nima, ne přímo je hypnotizovala pohledem. "Musím si k Lucy pro věci" řekla najednou Jane. "Chceš doprovodit?" zeptal se Paul. Jane zavrtěla hlavou "To je dobrý…tak zatím" zamávala jim.
"Tak co, ještě si pořád myslíš. Že je to namyšlená fiflena?" zeptal se George. "Ne" zavrtěl hlavou Paul "Vlastně se mi celkem líbí" dodal ještě. "No tak vidiš" řekl George a usmál se. Paul do něj strčil "Jdeme, nebo tady budem čekat?" zeptal se Paul. "Asi jdeme" odpověděl George. "Ona zná tvoje rodiče?" zeptal se Paul. "No, ona u nás bydlela víš? Její rodiče zemřeli při autonehodě, když jí bylo 12 a ona od tý doby bydlela u nás." Paul kýval "No tak to je docela drsný" George pokrčil rameny. "A teď bydlí u Lucy?" zeptel se Paul znovu. George přikývnul. Když došli k malému domku, akorát viděli Jane jak jde zamyšleně po chodníku směrem k nim. "Řekla ti Lucy ještě něco?" zajímal se George. Jane zavrtěla hlavou "Nebyla tam…naštěstí" dodala ještě. "Nic si z toho nedělej" utěšoval ji Paul. Jane se na něj podívala a usmála se. "Tak dem" řekl otráveně George a vešel do domu.
"Mami, jsme zpátky a hádej koho vedeme!!!!" zavolal George. Louise Harrisonová vešla do předsíně a když viděla Jane, šla ji obejmout "No, konečně jsi se ukázala to byla doba, tak jsme se na tebe s Haroldem těšili." "Promiň, ale dřív to nešlo, měla jsem spousty práce" usmála se omluvně Jane. "Doufám, že tady dnes zůstaneš alespoň přes noc." "To máme v plánu mami" mírnil ji George "Můžeš ji už pustit? Jdeme nahoru." Louise ji neochotně pustila a šla dělat do kuchyně večeři. "Jo, Jane co po tobě chtěl John?" vzpomněl si najednou George. "Ale nic" odpověděla vyhýbavě Jane. "No tak řekni to" prosil George. Jane se podívala na Paula, který seděl vedle ní a upřeně na ni zíral. "Líbí se mu Cynthia Powellová" vypadlo z ní. George protočil panenky "A?" dotíral. "Chce, abych mu pomohla." Doplnila Jane. "A pomůžeš?" zeptal se Paul. "Jasně, je to můj kámoš" pokrčila rameny Jane. "Paule ty tady někde bydlíš?" zeptala se Jane. "Jo jen tady kousek" odpověděl a usmál se na ni. "To mi říká, že bych asi měl jít." "Proč?" divil se George. "Protože je pozdě a já mám ještě spoustu práce" zasmál se. Tak se tedy rozloučili a Paul šel domů.

Příběh

7. srpna 2013 v 15:12 | Jane |  Povídky
Ahoj, omlouvám se, že jsem se tak dlouho neozvala, ale to víte, jsou prázdniny a asi nikdo nemá moc času na blogování.
Dneska vám přináším příběh, který jsem napsala, tak doufám, že se bude líbit, ale jestli ho někdo zkopíruje, tak ať si mě nepřeje!!!


Jane Asherová byla půvabná zrzka se zelenýma očima a smetanově bílou pletí. Její rodiče zemřeli při autonehodě když jí bylo 12 let a ona žila u matčiny kamarádky Louisy a jejího manžela Harolda Harrisona spolu s jejich dětmi-Louisou a Georgem. Nejlépe si ale rozuměla s Georgem, vlastně to byli nejlepší kamarádi. Když bylo Jane 19 let přestěhovala se ke kamarádce Lucy.

Jane seděla v kavárně a čekala na Lucy, když najednou zaregistrovala docela pěkného vysokého kluka s tmavými vlasy a hnědýma očima. Provázela ho pohledem, když se najednou otočil a usmál se na ní. Jane rychle sklonila hlavu. Naštěstí v tu chvíli přišla Lucy. "Na co vejráš?" zeptala se. Jane jen pokynula k neznámému klukovi. "Hmm docela ujde" řekla Lucy a tázavě se podívala na Jane. "Co je?" zeptala se Jane. "Tobě se líbí?" zeptala se Lucy a pokynula hlavou ke klukovi. "Děláš si srandu? To určitě zase nějakej namyšlenej floutek" odfrkla si Jane. "Hele není to George?" zeptala se Lucy. Jane se koukla tím směrem a viděla George i s tím klukem jak jdou směrem k nim. "Ahoj" řekl George, když došli ke stolku. "Tohle je Paul McCartney, seznámili jsme se ve školním autobuse Paule tohle je Jane Asherová a Lucy Taylorová. Paul se usmál. "My půjdem za Johnem" řekl George a strčil do Paula aby se vzpamatoval. "Jo a mimochodem Paul jede s námi do Paříže" řekl George. Jane přikývla a usmála se na Paula. "Tak zatím" řekla. Když kluci odešli obrátila se Jane na Lucy "Viděla jsi to co já?" "Jo dva nádherný kluky" odpověděla Lucy a usmála se. "Dva?" ptala se zmateně Jane. "No myslim, že George je taky kluk…nebo ne?" zasmála se Lucy. Jane se rozesmála. "No George je kluk a hezkej taky, ale ten druhej…" "Je taky hezkej jestli jste si nevšimla slečno Asherová" zakřenila se Lucy
"Hele Georgi" řekl Paul po dlouhém mlčení "Jane někoho má?" George se na něj podíval "Hmm… já vlastně nevim, ale myslim, že ne….proč?" "Jen tak, to bude stejně zase nějaká fiflena, na ty já mám štěstí" řekl Paul a díval se před sebe. "Ale ta Lucy není špatná" řekl Paul. "No to není špatná, ta je přímo příšerná" řekl zamračeně George. "Proč nechápal Paul "Protože za mnou pořád dolejzá" "Aha" řekl Paul a měl co dělat aby se nesmál.
Jane si právě objednala čaj, když přiběhla její spolužačka Jess Montrouseová, která měla předat Jane a Lucy vzkaz od Johna Lennona, aby hned přišly. Lucy se okamžitě zvedla, ale Jane zůstala sedět, neměla na Johna vůbec náladu. Nakonec ji ale Lucy přinutila. "Lennon si ze mě snad dělá srandu" prskala cestou za Johnem. "Ale prosim tebe, třeba vážně něco potřebuje, co proti němu máš?" snažila se jí uklidnit Lucy. "Já? Já proti němu nic nemám, ale jestli nám řekne nějakou kravinu, tak přísahám, že ho zabiju!!!" vrčela Jane. Najednou se Lucy zastavila "Hele teď mě něco napadlo". Jane se na ni tázavě podívala. "No bude tam George a ten…, kruci jak se to jmenoval? "Paul" připomněla jí Jane. "Správně, Paul" usmála se Lucy. "No a co? Tak tam budou" povzdechla si Jane. Lucy zvedla oči v sloup "Prosim tě, kašli na to jdem!"
George se chystal zazvonit u Johnových dveří, když Paul řekl "Hele co ty tady dělají?" "Kdo???" zeptal se nechápavě George, otočil se a když uviděl Jane v doprovodu své nejlepší kámošky Lucy zvedl ruku a zamával jim. "Ahoj" řekla Jane, když konečně došli až k nim. "Co tady děláte?" zeptal se George a zamračil se na Lucy, ta si toho ale nevšimla a řekla "John nás sem pozval". "Seš si jistá ,že ta pozvánka byla i pro tebe? Zeptal se George a přimhouřil oči. Lucy zalapala po dechu. Jane George praštila "Au!!" zaúpěl George "Co děláš??!" "Musíme si promluvit" řekla Jane, vzala ho za ruku a odešli pár metrů od ostatních. "Georgi, sakra co to mělo bejt???" zeptala se Jane. "No a co jako? Ona do naší party nepatří a ty to víš." Řekl navztekaně George. "A Paul ten tam najednou patří? Ty tam svý kámoše mužeš mít a já ne???" Odsekla Jane. "Můžeš tam mít přátele, ale ne ty, co podlejzaj" Jane se zamračila "Nemůžeš přece.." "Ale můžu" řekl George, otočil se a byl zpátky u Lucy a Paula. "Lucy" začal "Měla bys jít pryč, to je schůzka naší party a do ní ty nepatříš. Lucy se otočila na Jane, která se na to koukala s nakloněnou hlavou a nenávistně přivřenýma očima. "Fajn" řekla Lucy. Šla k Jane a řekla jí "Myslim, že dneska budeš spát u svýho nejlepšího kámoše George co?" řekla jedovatě a odešla. Jane přišla k Georgovi "Děkuju ti ty idiote" řekla a aniž by zazvonila vešla do Johnova domu. Paul se podíval na George "Jdeme!" , to bylo jediné, co řekl.

Tak to je jediné, co zatím mám. Doufám, že se vám to aspoň trochu líbilo, protože já jsem prostě na psaní levá. :)
S láskou Jane