John a Cyn aneb NEJLEPŠÍ PÁR

23. srpna 2013 v 22:38 | Jean |  John Lennon
Kdo by neznal Lennona. Toho drzouna, co podkopával babičkám berle a toho, co si tropil žerty z postižených lidí na kolečkovém křesle. Kdo by ho neznal? Po celém Liverpoolu a dokonce i v Blackpoolu znají jméno Johna Lennona. Nebo spíše Dlouhého Johnnyho, jak se mu přezdívalo. John byl zlomyslný a namyšlený každým coulem. Bohužel to ale jen předstíral. John byl uvnitř svého já dočista jiný. Vlastně by si člověk jen těžko dokázal představit tak moc odlišného člověka, jakým byl v porovnání s tím, za kterého se vydával. John měl těžké dětství. Matka se o něj nestarala, nechala ho na výchovu jeho tetě Mimi a sama si žila dál. Jeho otec ho opustil, když mu bylo 5 a objevil se jen na chvíli, když se malého Johna pokusil unést na Nový Zéland. Matka se s ním začala stýkat až když bylo Johnovi 17 pak ho naučila na banjo, foukací harmoniku a hlavně ho naučila lásky k hudbě. John to miloval, a když jeho matka zemřela při tragické nehodě, uzavřel se do sebe a nechával své city vycházet ven jen skrz písně. Johnovi bylo 16 let a právě ho přijali na uměleckou střední školu. Jen s obtížemi, nutno poznamenat. Z minulé školy ho suspendovali a už se nesměl vrátit, ale na uměleckou chodit chtěl, tak se vcelku snažil. John byl uvnitř velmi citlivý, mnohokrát zraněný, a lidé, co ho znali, věděli, že to co ostatní nazývají NAMYŠLENÝM EGOISTOU, je vlastně jen přetvářka pravého Johna. John rád psal básničky, díky matce měl vytříbený vkus na hudbu. Poslouchal vše, od Elvise Preyleyho, přes Buddy Hollyho, po Little Richarda. Všichni byli jeho vzory a on podle nich psal písně. Hrával je spolu se svým kamarádem, 15tiletým chlapcem Paulem, kterého potkal na vystoupení se svojí kapelou Quarrymen na Wooltonově zahradní slavnosti. Společně snili o slávě, penězích a holkách. John neměl žádnou dívku. Měl hodně známostí, nebyl panic ani náhodou, ale co se týče romantické lásky, byl až směšně nezkušený. Když nastoupil na uměleckou školu, narazil tam na spoustu dalších lidí i dívek, které měly rády podobné věci jako on. Ale i na lidi, co se od něho lišili tolik, že to víc nešlo. Jako například Cynthia Powellová.
Tato blonďatá kráska ho oslnila. Byla z Holayke, což podněcovalo člověka k tomu, aby si myslel, že je snob. Nebyla. Byla otevřená, srdečná, vtipná a chytrá. Navíc se krásně oblékala a Johnovi připomínala Bridgitte Bardott. Po Marilyn Monroe jeho největší drážditelkou sexappealu. Chtěla se stát učitelkou malování a byla umělecky založená (jako každý, na té škole). Ona ale byla ale taky jiná. John neměl už zájem o dívky, které se o něj strkaly. A že to dělaly. Už nechtěl tak snadnou kořist, jako představovaly. Musel teď dobývat. A Cynthia byla skvělá příležitost.

Tak se s tímhle příběhem zatím bavte a řekněte si, jestli by jste chtěli další pokračování ;)
P.S.: Je to blbost, nesuďte mne...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Johny Johny | Web | 24. srpna 2013 v 0:27 | Reagovat

Pokračuj. Vykouzlilo mi to úsměv na tváři- počkat odkdy se říká totálnímu výtlemu úsměv?!- ne že by bylo něco špatně nebo tak, ale prostě jsem potřebovala po tom strašlivém dni číst něco normálního, pravdivého a roztomilého :) Hezky od srdce jsem se zasmála, ale stále nevím čemu. Až to zjistím,tak napíšu :D Asi jsem ten smích potřebovala, no už radši skončím s psaním tohoto podřadného komentáře a půjdu snít o Lucy, diamantech, žluté ponorce,Jahodových polích a čtyřech hrdinech, které milujeme...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama